Konstrukce je z 3mm pásovin, vše až na tenký propojovací pásek je 30mm šíře, pásek je 10mm. Horní oblouk slouží na složení několika málo polen např. když se plní spodek novou várkou. Rozměry jsou tak, aby nepropadlo 30cm poleno a šly tam až do délky 50cm.

Nevýhoda pásoviny je zjevná, bude se to deformovat. Lepší by byly L profily, ale jak to bude vypadat …

Náklady na veškerý materiál asi 300 Kč, zručný člověk to uděla za 2 hodiny, možná méně.

A vzniká druhé patro. Z pyramidy se pomalu ale jistě stává odkladiště všeho možného ;-). Navíc se věc komplikuje se zjištěním, že bude nutné betonem zarovnat vykousnuté části ztraceného bednění.

S třetím patrem to už nějak začíná vypadat:

A takto s poslením patrem…zbývá vybetonovat několik vykousnutých částí ztraceného bednění:

Po dokončení vypadá pyramida už poměrně slušně. Máta kadeřavá se rozrůstá více, než bylo v plánu:

Pokračování příště. Až to pěkně poroste…

Některé nepovedené řízky jsem přesto dal do stínu za thuje. Nedával jsem jim skoro žádnou šanci, množící substrát byl proschlý, řízky rezavé. Nyní je po roce při stříhání thují jsem jeden objevil. Byl v kontejneru, který převrátila zřejmě kočka. Část kořenů byla mimo substrát, část už ve volné půdě. Překvapila mě jejich velikost po cca roce:

Réva plodí na letošních výhonech, co vyrůstají z loňského prutu, který vyrostl ze starého, víceletého dřeva. Uvádí se, že v přírodě réva jako liánový keř se popíná po osluněných keřích a stromech a postupně roste do výšky, plodí vždy na nových výhoncích. Jenže jak se výhonky vzdalují od hlavního kmínku, mají čím dále méně životní síly a plodí čím dále méně. Až potom přijde zima krutější než obvykle, celý keř až na hlavní kmen uhyne a réva potom začíná zase znova výhonky z toho hlavního kmene.

Človek jen ten cyklus převzal, kvůli velkým a kvalitním hroznům udržuje révu ve stadiu začátků.  Je tam tedy nějaký kmen neboli hlava, která zůstává desetiletí, potom tam zůstává po řezu z toho kmene jeden nebo dva loňské pruty, ze kterých letos vyrostou letošní výhonky s hrozny. To je všechno.  Loňské pruty se potom ohnou do vodorovné polohy, aby očka, ze kterých porostou ty letošní výhony, měly dost místa. Takže z loňského prutu z každého ponechaného očka letos porostou nahoru výhony. Tady je otázka, jak plodné je to víno. U vysoce plodného vína se ponechává 2 – 4 očka na hlavu a na výhonech z nich vyrostou 2 – 4 hrozny, kdyby se nechalo oček a potom hroznů více, keř by se přetížil a vysílil a mohl by v zimě uhynout a hrozny by stejně nebyly kvalitní. U málo plodného vína, třeba u raných a odrůd do okrajových oblastí, se klidně může nechat na prutu třeba 15 oček, hrozny založí na třebas jen 4 – 5 nejlepších výhoncích a to je tak akorát.  Z jednoho, dvou oček na hlavě se potom letos nechá vyrůst ještě jeden dva pruty jako “loňské” pro příští rok. Tolik zhruba k řezu vína, jedná li se o řez výhradně pro produkci hroznů.

Pokud se jedná o víno v pergole nebo u stěny, tam je vedle produkce hroznů důležitá i okrasná funkce. Tam se z kořene a nějakého krátkého kmínku nechává postupně vyrůst několik velkých větví kryjících celou pergolu nebo stěnu. Údržba řezem potom spočívá v tom, že se sleduje stav těchto větví a občas se odstraní od kmínku celá nejdelší a nejstarší větev s nejhorší kvalitou výhonků, potom v létě se ze zelených výhonků z kmínku vybere nejlepší výhonek a nechá se zase během let postupně vyrůstat jako další větev. Ostatní se nechává víceméně na přírodě, snad jenom tam, kde jsou jednotlivé révové výhonky na větvích příliš zahuštěné, se některé odstraní nebo na pergole posunou. Tam je nevhodná hodně plodná odrůda, protože tyto větve mají plno oček a na těch by plodná odrůda nasadila plno hroznů, které by keř vyčerpaly a omezily jeho přírustky, zatímco málo plodná odrůda nasadí i na těch spoustech oček jenom pár hroznů, které kvalitně uzrají a keř nevysílí.

Musím se přiznat, že první rok po zasazení vinné révy jsem vůbec neměl představu jak se má správně řezat. Tu tedy ostatně nemám stále, ale o něco bych se už měl pokusit. A tento rok jsem to zase nestihl. Na následující fotografii je jasně vidět, jak se to dělat nemá – a jak réva roste přirozeně (něco tedy prořezáno je, bez toho by to byla úplná hrůza):

Řezat se má maximálně do poloviny března. Pokud někdo nemá v dubnu ještě ořezáno, tak v zájmu révy to už neřezejte. – nebo řezejte, ale později až se nebude tak moc tlačit míza. Když se ořeže v únoru, ukápne v dubnu z řezných ploch pár kapek. Pokud ořežete pozdě, bude to připomínat špatně utažený kohoutek.

Nutkacypřiš Leylandův

Hnojení: Jaro, podzim

Světlo: plné slunce

Výška (m): 7 – 8

Šířka (m): 1,5 – 2

Sázel jsem je bez představy o velikosti dospělého stromu. Tento cypřišek nelze příliš stříhat, nevypadá to moc hezky, tak snad se nebudou za pár let vytlačovat. Konečně jsem na internetu našel obrázekdospělého Columnarisu:

Další nevýhodou těchto cypřišků je, že uvnitř často vysychají a jakékoliv poškození krajních jehlic vytvoří nevzhlednou díru do cypřišku.

Postupně sem budu přidávat fotografie, tak jak budou skyrockety růst…

2007/12, 2 měsíce po zasazení:

2008/2, 5 měsíců po zasazení:

2008/12, rok po zasazení:

2009/12 (2 roky po zasazení):

Pokud chcete mít pěkný hustý živý plot u domu, terasy atd. je vhodnější množit thuje řízkováním. Řízky odebíráme z mladších rostlin nejlépe v předjaří konec února, březen – zdravé větvičky o délce 12-15 cm. Pro stimulaci je dostupný gelový stimulátor Stimulax III nebo kvalitnější ale dražší Rhizopon AA (tablety) v dávce 50-100 mg/ l – řízky se pak máčí v roztoku 12-24 hodin. Stimulované řízky pícháme do směsi světlé baltské rašeliny s agroperlitem 1:1. Po napíchání řízky umístíme do pařeniště nebo studeného skleníku, přikryjeme mikrotenovou fólií a zastíníme. Udržuje substrát stále vlhký a kontrolujeme napadení houbovými chorobami. Zakořenění trvá 75-90 dní podle odrůdy (Brabant, Holmstrup, Malonyana, Sunkist, Smaragd aj.) Zakořeněné řízky v létě nahrnkujeme do kontejnerů a 2. -3. rokem získáme sazenice 30/40 cm vhodné pro výsadbu natrvalé stanoviště.

Řízkováním si můžete dopěstovat řadu kvalitních odrůd, u kterých dopředu znáte jak rychle porostou, jak budou vybarveny v létě a v zimě a jaký bude jejich tvar. U rostlin z výsevu je to vždy tak trochu sázka do loterie. Thuje se opylují větrem a tak se snadno kříží a semenáče jsou nevyrovnané a okrasné školky množení výsevem používají pouze pro množení podnoží na roubování těžko kořenících druhů a pro šlechtění a výběry nových odrůd.

Sehnal jsem si nějaké řízky další odrůdy a na internetu hledal jak se vlastně množí:

K rozmnožování Acer palmatum či jiných japonských javorů se používá několik způsobů. S výsevem to je problematické, neboť semena dozrávající u nás mají mnohdy jen 20% klíčivost. Nejlepší je si objednat osivo z některých evropských semenářských firem, či přímo z japonska. Pokud však dodržíme stratifikační postup, můžeme dosáhnout částečných úspěchů i s osivem domácím. A to je období stratifikace. Semeno posbírané na podzim v době kdy má zhnědlé křídlaté nažky, avšak semeno samo o sobě musí být zelené. Pak semeno namáčíme v teplé vodě o teplotě 40-50 °C na dobu 24-48 hodin a vodu necháme pozvolna vychladnout. Osivo můžeme taky propařovat či namořit ve fungicidu, čím zabráníme napadení houbových chorob, a rozšíření chorobě „padání klíčicích rostlin“ způsobené houbou Phytium nebo Rizoctonia. Semeno pak stratifikujeme ve směsi rašeliny s pískem při teplotě 1-4 °C ve vzdušném sáčku či jiných nádobách po dobu 60-120 dní. Možná je i střídavá stratifikace při teplotě 21 °C po 60 dnů a následně 90 dnů při teplotě těsně nad nulou. Semeno pak vyséváme při teplotě nad 20 °C.

Řízkovat můžeme jen základní zelené formy a některé červené jako např. ´Bloodgood´. Řízky koření celkem dobře, avšak při dodržení některých pravidel. Nabízejí se nám dvě období řízkování. Zimní řízky a letní polovyzrálé řízky. Zimní sbíráme v lednu a pícháme do směsi rašeliny, perlitu a písku, avšak při teplotě 18 °C po prvních 7-10 dnů než se vytvoří kalus a pak teplotu zvýšit na 21-22 °C a při zvýšené vlhkosti. Letní řízky se odebírají polovyzrálé 8-15 cm délky (doporučuji min. 2 internodia) a píchají stejným způsobem s tím, že je třeba zamezit transpiraci odstraněním listů. Řízky však musí být opět ve zvýšené vlhkosti (ideální je 90 – 100 % vlhkost). Nezbytné je použití kořenového stimulátoru. Jakmile začnou řízky růst, je třeba ihned zajistit zastínění. Při letním řízkování je problém v tom, že je třeba je nadprůměrně chránit proti mrazu, neboť nové letorosty málokdy stihnou vyzrát.

Ostatní kultivary, které zakořeňují velice špatně se množí roubováním (letním), očkováním a hřížením (velice zřídka). Pokud některé kultivary plodí, mají velice sporadicky klíčivé osivo, takže výsev nepřichází v úvahu. Roubování je proto asi nejvhodnější. Jako podnož lze použít, kterékoliv zelené formy, tím myslím základní poddruhy, které lze neřízkovat (tím pádem i některé červené). Nebo semenáče z výsevu.

Kupodivu jsem to asi i bez této informace udělal dobře